Čtyři roční období
Jemné paprsky slunce, květiny a rosa ve džbánku,
vše se zelená voní a probouzí ze spánku.
Jaro volá stěhovavé ptáky zpět
a objevuje se první jarní květ.
Slunce nám dává svoji sílu,
zlehounka probouzí lesní vílu.
Přišel čas mláďat a pučení,
brzy i melodie včelího bzučení.
Takové skrývá jaro krásy,
když rozpustí své svěží vlasy.
Slunce svítí a barví plody.
Děti tajně chodí na jahody.
Rozkvetlé louky tajemně voní,
vrbové větve se uctivě skloní.
Nad tou krásou žhavého léta,
která se dotýká celého světa.
Pšenice zlátne a žně se blíží,
znavenému slunci oči se klíží.
Takové skrývá léto krásy,
když rozpustí své zlaté vlasy.
Vítr prohání po obloze draky,
stromy si oblékly barevné fraky.
Aby zvelebily období podzimu,
který nás připravuje na zimu.
List po listu pomalu padají,
zvířata teplé pelíšky hledají.
Dešťové kapky smývají všechnu špínu,
omyjí naše tváře a zbaví nás splínu.
Takové skrývá podzim krásy,
když rozpustí své rozmanité vlasy.
Vítr, mráz a chlad…
Zima o sobě dává znát.
Kočky se toulají v tmavé ulici
a ledový vítr hladí nás po líci.
Něžná vločka letí zkrášlit lidský svět,
aniž by uměla mluvit vysloví tisíce vět.
Oděna v barvě pouliční lampy,
chrání milence pražské Kampy.
Takové skrývá zima krásy,
když rozpustí své sněhobílé vlasy…